Rok 2017 Musica Florea zahájí premiérovým koncertem z řady barokní improvizace. Program s názvem Improvizace - (pra)zdroj hudebního umění uvede 28. ledna v Praze a 29. ledna v Nymburku nový program, který má opět přesvědčit posluchače o tom, jak živým toto umění je.

Mnoho skladeb vznikalo v baroku tak, že byly skladatelem – interprety prováděny a teprve později zapisovány do not. Umění hudební improvizace bylo nezbytným předpokladem každého kvalitního hudebníka. Abychom porozuměli interpretačním požadavkům té doby, je nezbytné se umění improvizace naučit. A to jak z hlediska předpokládané ornamentiky již zaznamenaných skladeb, tak i z hlediska „možného vzniku“ skladeb nových. Samozřejmě podle dobových zvyklostí, ty se ale nevyhýbaly pozoruhodným experimentům, které (jakoby) předcházely vývoj i několika století.

Na programu: G. P. Cima, G. B. Buonamente, A. V.  Michna z Otradovic a anonymní “témata” ze 17. století.

28.1.2017 | 19:30 | Praha, refektář sv. Jiljí  vstupenky: 300,-/150,- Kč

29.1.2017 | 19:00 | Nymburk, evangelický kostel vstupenky: 100,-/50,- Kč

Další plány prozradí názvy premiérových programů, které letos Musica Florea představí, opět se bude pohybovat v širokém rozpětí od baroku po romantismus a nebudou chybět představení v mobilním divadle Florea Theatrum:

• „Italové v Kroměříži“ - Italská barokní hudba arcibiskupské rezidence v Kroměříži
• „Eroica“ - (ne)zapomenutelný zvuk hammerklavíru
• „Mozartiana“ - Tři rokokové balety na scéně Florea Theatrum
• Phasma Dionysicaum Pragense
• „Novosvětská“ - Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 a Hymnus Dědicové Bílé hory
• Znovuobjevené kantáty J. Bendy a J. V. H. Voříška

Musica Florea

Orchestr Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních zabývajících se stylově poučenou interpretací hudby v České republice. Zakladatelem a vedoucím ansámblu je violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Orchestr hraje na originální nástroje nebo jejich kopie, jeho práce vychází ze studia dobových pramenů a estetiky – vlastní badatelská činnost a oživování zapomenutých interpretačních stylů a prostředků.

Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálně-instrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní, a to od počátků baroka až po 20. století.

V roce 2014 vznikla pod hlavičkou orchestru mobilní scéna na principech barokního divadla Florea Teatrum, která dovoluje lepší práci s rekonstruovanými hudebně dramatickými díly – dobovými operami a balety rozmanitého rozsahu.

NOVÉ CD: Antonín Dvořák: 2. symfonie

Musice Floree se ve spolupráci s vydavatelstvím Arta podařilo zrealizovat a v lednu uvést do prodeje nové CD s 2. symfonií Antonína Dvořáka B Dur. Podařilo se to i přispěvatelům v kampani na serveru Hithit, kterým jsem nyní odesílány odměny. Druhou symfonii A. Dvořáka Musica Florea nahrála jako součást dlouhodobého projektu, jehož ambicí je pořídit celé Dvořákovo symfonické v původním romantickém duchu, tedy s přihlédnutím k dobovému interpretačnímu úzu a na dobové nástroje.

„Symfonie B dur nese všechny typické znaky Dvořákova raného slohu: překypuje invencí, vitalitou a zjevným „zápalem pro věc“. Ačkoli nezkušený skladatel zatím nedokáže hudební nápady využít tak přesvědčivým způsobem jako ve svých sym­foniích vrcholných, jedná se o obdivuhodný výkon mladého umělce, který neměl v oboru kompozice žádné oficiální hudební vzdělání a veškeré povědomí o záko­nitostech velkých forem získal samostudiem partitur velkých mistrů. Povaha valné části tematického materiálu odkazuje k Dvořákově tehdejší fascinaci německým novoromantismem. Za nejosobitější část díla lze považovat druhou větu, která svojí širokodechou melodikou již předznamenává autora budoucích geniálních adagií, a rovněž větu závěrečnou, jejíž mladistvě rozmáchlé gesto, překypující výrazem životního štěstí, patří k nejpůvodnějším inspiracím této fáze skladatelovy tvorby. Největší devizu skladby jako celku představuje přesvědčivá instrumentace; ta patří obecně k nejsilnějším stránkám Dvořákova kompozičního mistrovství. Typickým znakem díla je – zejména ve srovnání s předchozí Symfonií c moll – její lyrické, téměř pastorální ladění.“

(Muzikolog Ondřej Šupka v bookletu k CD)